Pohovor se může jevit jako zkouška a to ještě dost nepříjemná. Někdo si natolik věří, že vymyslí odpovědi na místě, že se ani příliš nepřipravuje. Jiný má zase naučené odpovědi na všech 65 otázek, které našel na internetu, a děsí se situace, kdy bude muset reagovat namístě.

Doporučit nelze ani jeden extrém. Určitě je lepší se na základní okruhy pohovoru připravit. Na druhou stranu nelze spoléhat jen a jen na přípravu. V případě, že padne nečekaná otázka, může člověk, který nemá odpověď předem ve svém repertoáru, zcela zamrznout.

Jak získat perfektní práci? Dostávej tipy pravidelně

Jak zaujmout firmu

Čím oslnit na pohovoru

Max 1 e-mail týdně

Chci tipy zdarma

Své údaje máš v bezpečí. Zobrazit více

Dodejte si sebedůvěru

Abyste dokázali přistoupit na to, že vymyslíte smysluplnou odpověď, musíte si věřit. Proto si před pohovorem připomeňte, co se vám povedlo, ať už v práci nebo v soukromém životě, a v čem jste dobří. Také myslete na to, že už máte pár let praxe za sebou a že už jste tedy řešili dost situací na to, aby vás jen tak nějaký dotaz nezaskočil.  

Když dojde na otázku, na kterou jste si nepřipravili odpověď, nenuťte se do reakce hned. Může se jednat o hypotetické nastínění profesní situace, kterou byste měli řešit. Například:

V krámě s drobným zbožím máte nespokojenou zákaznici, která se dožaduje vrácení peněz, ale za ní se tvoří dlouhá fronta. Co uděláte?

Zamyslete se. Třeba zjistíte, že jste něco podobného už v minulém zaměstnání řešili a pak se s touto zkušeností vytaste, i když úplně přesně neodpovídá zadání. Někdy se také může stát, že by nastíněná situace závisela na dalších proměnných. A přesně takhle to řekněte:

Pokud by částka, kterou by požadovala vrátit, nebyla nijak vysoká, peníze bych ji vrátil/a. Jinak bych dlouhým dohadováním odradil/a ostatní zákazníky a ztráta pro obchod by byla větší. Pokud by byla částka vysoká, požádal/a bych ji, aby počkala, a snažil/a bych se sehnat někoho dalšího, kdo by mi v krámě s touto situací pomohl.

Jestli je tato odpověď stoprocentně správná, tedy bude ji za takovou považovat zaměstnavatel, není až tak důležité. Hlavně, když uvidí, že dokážete samostatně uvažovat.

V ideálním případě by měl vaši odpověď nějak okomentovat, abyste věděli, jak moc jste se trefili či nikoliv. Pokud netrefili, nezačněte svoje slova brát zpět, nebo se dokonce omlouvat. Zkrátka nezmatkujte. Kvůli jedné odpovědi ještě není vše ztraceno. Můžete se také pokusit svoji odpověď obhájit. Ale klidně a slušně. Nechtějte vyhrát za každou cenu.

Na co ještě můžete být dotázáni?

• Co nejnáročnějšího jste museli udělat pro svého nadřízeného nebo pro firmu?
• Co neděláte ve své práci rád/a?
• Jakého chcete nebo nechcete šéfa/šéfovou?
• Co by o vás řekli kolegové v práci a co by vám vytkli?
• Zažil/a jste v práci nějaký konflikt? Pokud ano, jak jste ho řešil/a?
• Pečete?

Proč by se ptal zaměstnavatel na pečení? Třeba proto, aby zjistil, jestli dokážete postupovat podle nějakého manuálu. Otázky na negativní věci – co by vám vytkli kolegové, jak jste řešili konflikt – zase zjišťují, jestli jste schopni podívat se na sebe a své vlastnosti s odstupem. Zkuste vždy co nejupřímněji odpovědět, ale v tom negativním se nebabrejte dlouho. Vaše odpovědi mohou zahrnovat jen pár vět. Čím delší odpověď, tím větší pravděpodobnost, že se do toho zamotáte.