Existují dotazy, které se na pohovorech tak nějak tradují. Nicméně než je položíte, uvažujte, jak byste na ně reagovali vy a jestli byste se nemohli zeptat jinak.
Proč bychom měli vzít právě vás?
Přísně vzato nemůže na tuto otázku kandidát/ka odpovědně reagovat. Vždyť přece nezná ostatní uchazeče. Jak tedy může vědět, že zrovna on nebo ona je ten pravý či pravá? Nejspíš se dočkáte předem nadrcené odpovědi shrnující přednosti zpovídaného s odvoláním na jeho předchozí zkušenosti. Ptejte se raději přímo na ně podle zaslaného životopisu, abyste lépe zhodnotili, co všechno kandidát dosud dělal a jak moc se to kryje s tím, co požadujete u vás ve firmě.
TIP: Ptejte se také na motivaci. Proč chce uchazeč dělat zrovna u vás ve firmě a co ho na pozici láká? Sice jsou to také evergreeny pohovorů, ale tady už se jedná o konkrétní firmu a konkrétní pozici, a kandidáti proto musí uvést přesnější odpověď. Piďte se po ní a nespokojte se s reakcí typu: vaše firma se mi líbí. Dobře; ale proč? Co se uchazeči na ní líbí?
Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?
Díky této otázce můžete zjistit, jakou má uchazeč schopnost sebereflexe, ale jinak se vám opět dostane obecné, nabiflované odpovědi. Zejména pokud jde o kandidátovy slabiny. Proč by vám je říkal? Dozvíte se nejspíš, že je někdy příliš pečlivý nebo má rezervy v sebeprezentaci. Bude vám to k něčemu?
Raději se proto na základě jeho CV zeptejte, co ho v práci baví, na čem se rád podílí, a když to musí být, které svoje silné stránky při tom využívá. Které činnosti naopak kandidáta baví méně a proč? Lidé mají tendenci zdokonalovat se spíše v tom, co jim jde, než v tom, v čem dvakrát nevynikají. Slabé stránky pak můžete zjistit mezi řádky.
Tak nám o sobě něco řekněte
„Mám čtyřicítku nohu a k jídlu nejraději špagety s boloňskou.“ To je taky odpověď. Kandidáti samozřejmě vědí, že se ptáte na jejich dosavadní pracovní zkušenosti. Ale položením takto obecné otázky riskujete, že se zpovídaný zaměří na něco, co vás příliš nezajímá, nebo bude přeskakovat od jednoho k druhému, aniž byste se v jeho vyprávění vyznali. Když nic jiného, bude to ztráta času. Opět se proto vyplatí dát si s tím trochu práci a ideálně předem si připravit na základě životopisu otázky zacílené k jednotlivým bodům.
Jakou barvu na semaforu preferujete?
Kdybyste byl/a zvíře, které by to bylo? Kdo by vyhrál souboj Spidermana s Batmanem? Kolik by se do této místnosti vešlo pomerančů? Žába, Spiderman, 3 269 856. Jste teď moudřejší? Tyto bláznivé otázky budou navíc působit bizarně. Jestli chcete kandidáta „zkoušet“, vyberte raději něco z praxe: Nepřišlo zboží, které jste zákazníkům naslibovali. Co byste dělal/a?
Co jste za znamení?
Pro spoustu lidí se víra v moc zvěrokruhu rovná víře v terapii pouštění žilou. Vaše otázka vás v očích těchto uchazečů může diskvalifikovat. Jestli se chcete dozvědět něco bližšího o charakteru kandidáta, ptejte se například na to, jaké podmínky na pracovišti preferuje: jestli pracuje raději o samotě, nebo v kolektivu; jestli se jeho pracovní nasazení podobá spíše sprintu, nebo maratonu; co mu v práci přináší uspokojení. K tomu, co potřebujete zjistit, vás to přiblíží víc než hraní se zvířátky.
Už víte, jak se u pohovoru neptat. Pokud si nejste jisti, co všechno s uchazeči probírat, přizvěte své kolegy.